Časté dotazy

 

Máme nové miminko.

 

  • Základem je šetrné zacházení, ale nic se nesmí přehánět. Miminko není z cukru. Pokud vám malý človíček nevypadne z náručí, či se nesvalí z vyvýšeného místa, nemělo by se mu nic stát.
  • Vhodné pro přenášení a chování miminka je tzv. klubíčkování, rádi předvedeme při návštěvě v poradně.
  • Teplota v bytě
    U zdravého novorozence není třeba dělat nějaká zvláštní opatření. Teplota mezi 20-21 stupni C je postačující. Miminko má nedokonalou termoregulaci, jeho nožky a ručky jsou chladnější, ale to nevadí.
  • Ošetřování pupeční jizvy
    Dokud je pupek zavlhlý, ošetřujte jej několikrát denně líhem zakoupeným pro tyto účely. Lehké krvácení nevadí. Krev nesmí vytékat a prosakovat plenku, vytvoření malého stroupku není nebezpečné. Zarudnutí kůže v okolí pupíčku hlaste ihned, mohlo by se jednat o zánět pupku – omphalitis.
  • Přebalování
    V některých rodinách stále ještě dochází k mezigeneračním sporům stran užívání jednorázových plenek. Tyto plenky jsou bezpochyby velkým pomocníkem, je třeba však děcko pravidelně přebalovat, aby nedošlo k zapaření.
  • Pokud je nablízku vodní zdroj doporučuji zadeček vždy omýt vlažnou vodou. Hygienické ubrousky jsou výborné při nehodách v místě, kde vodu použít nelze, ale nedoporučuji jejich výhradní používání tam, kde to není nutné.
  • Abdukční balení
    Péče o správný vývoj kyčlí. Poslední dohodou mezi ortopedy a pediatry je použití dvou vrstev- tzn. 1 plenka jednorázová, přes ní jedna obyčejná – látková. Tuto upevnit buď dívčími bavlněnými kalhotkami nebo vázacími kalhotkami plenkovými.
  • Kdy po příchodu z porodnice s miminkem ven?
    Pokud je miminko zdravé a vy se cítíte na procházku, není důvod proč sedět doma. Samozřejmě nesmí venku panovat extrémní teploty. To znamená, že nesmí být příliš velké mrazy (nad -10), ve kterých by se miminku mohly udělat omrzliny nebo by naopak nemělo být příliš velké horko, aby se miminko zbytečně nepřehřálo. Novorozená miminka si nedokážou správně regulovat tělesnou teplotu a tak je lepší je nevystavovat extrémům. Nezapomeňte miminku namazat obličej vhodným krémem do mrazu a v létě patřičně chránit před přímým slunečním zářením. Pamatujte na to, že v létě je v kočárku pod boudičkou ještě o něco tepleji než venku, takže i tomu musíte přizpůsobit oblečení miminka. Pravidelně miminko kontrolujte, zda není příliš horké. V zimě naopak můžete v kočárku zajistit teplejší klima tím, že přes kočárek přetáhnete pláštěnku a miminko tam má pak o něco tepleji.
  • Neprůchodnost slzných kanálků
    U 3–6 % novorozenců a kojenců dochází k neprůchodnosti slzného kanálku. Vývoj slzných cest probíhá i po narození a v 90 % dojde do 3 měsíců ke samovolnému zprůchodnění slzných cest. Nejčastěji se neprůchodnost projeví slzením a opakovanými záněty v postiženém oku, což si vynucuje opakovaná lokální antibiotika. Je důležité několikrát denně šetrně masírovat slzný kanálek. Rádi v poradně předvedeme. V úporných případech pak pomáhá sondování a průplach kanálku na očním odděleni.
  • Ošetřování a správná hygiena genitálu
    U novorozených chlapců je předkožka přetažitelná asi ve 4 %, tzv. konglutinace je fyziologický stav. Akumulace odlučujících se buněk vede k nenásilnému, přirozenému oddělení vnitřního listu předkožky od žaludu. Vývoj k široké, plně separované předkožce probíhá různě dlouho. Ve věku 0–6 měsíců má 80 % chlapců předkožku nepřetažitelnou, v roce je to 50 % chlapců, ve 2 letech 20 % a ve 3 letech 10 % chlapců s nepřetažitelnou předkožkou. Další příčinou nepřetažitelnosti předkožky je fimóza. Po narození je fimóza (zúžení) více či méně fyziologická a má chránit vyústění močové trubice a žaludu penisu před mechanickou traumatizací. Chybou je násilně přetahovat předkožku u kojence v případě fyziologické konglutinace (přilnutí). Pravidelné jemné přetahování předkožky podporuje její oddělení. Kolem věku 3 let by měla být ve většině případů již předkožka zcela volně přetažitelná.
    Genitál děvčátek je nutné omývat shora dolů, přitom je nezbytné oddálit velké stydké pysky od malých stydkých pysků a důkladně očistit všechny struktury, včetně oddělení malých stydkých pysků od sebe. Důkladná hygiena genitálu u holčiček je ušetří nepříjemného zákroku při eventuelním pozdějším rozrušování tzv. synechií (srůstů).
  • Co dělat při náhlém vzestupu teploty?
    Za horečku je považováno zvýšení tělesné teploty na 38 stupňů Celsia u dětí (měřeno v podpaždí) a na 38,5 stupňů Celsia u kojenců (měřeno v zadečku). První, co je třeba udělat, je dát dítěti některý z prostředků na horečku (paralen, panadol, brufen, ibuprofen-dávkování je orientačně uvedeno v příbalovém letáku). Poté podat dítěti dostatek tekutin a vyčkat cca 1 hodinu. Znovu změřit teplotu. Pokud neklesnea vy dosud nemáte s nemocemi dětí žádné zkušenosti, informujte se u lékaře. Upozorňuji ještě na vhodnost podávání diazepamu u dětí  do šesti let. Tyto jsou ohroženy křečemi z horečky a proto je vhodné při vzestupu teploty nad 38 stupňů podat tento lék vždy dohromady s lékem na teplotu. Předchází se tak možnému vzniku křečí.
  • Zvracení
    Náhle vzniklé zvracení je obvykle virového původu, nebo vzniká po nevhodném jídle, zde jsou na vině spíše bakterie. Po původu zvracení však není nutné v prvních hodinách pátrat. Důležité je zklidnit žaludek, což se nejlépe podaří podáváním malého množství dostatečně vychlazených tekutin (minerálky bez příchuti, čaj – lépe neslazený nebo jen lehce ochucený cukrem, ev. Coca Cola, která se traduje, jejíž mechanismus účinku  však není zcela jasný). Tekutiny je třeba podávat lžičkou v cca 5ti minutových intervalech. Pokud se podaří zabránit opakovanému zvracení po podání tekutin, je možné přejít na tuhou stravu – rohlík, osolené brambory, slané tyčinky (v žádném případě nejsou vhodné piškoty). Dalším stupněm je pak masozeleninový vývar a postupný přechod na běžnou stravu. Pokud dítě stále zvrací, je nutné navštívit lékaře, neboť by mohlo dojít k tzv. dehydrataci (ztrátě tekutin při níž už organismus není schopen základní látkové výměny).
  • Průjem
    Stejně jako u zvracení není nutné pátrat v prvních dnech po původci. Z hlediska průběhu i léčby je jedno, zda jde o průjem virový či způsobený salmonelou nebo jiným patogenem. Toto má význam pouze v případě, kde někdo z rodiny pracuje v potravinářství a mohl by na základě kontaktu s nemocným infekci rozšířit. Upozorňuji ale, že dodržováním pečlivé hygieny se dá mnohému předejít. Léčba průjmu v prvních dnech spočívá v dietě. Vhodné jsou suché rohlíky, vařená rýže, vařená mrkev, banány. Opět zásadně ne piškoty, hořká čokoláda a jakékoliv mléčné výrobky. Pokud se průjem nepodaří zvládnout dietou, nastupují léčebné prostředky Endiaron, Smecta, Hylak  nově Nutrolin B , Enterol, (tyto by měly být volně prodejné). V případě horečnatého průběhu platí stejná opatření jako je uvedeno výše.

 


 

Přisátí klíštěte

 

  • Klíšťata způsobují v našich zeměpisných šířkách dvě onemocnění (viz níže). Oběma těmto nemocem však lze předcházet vhodným chováním v místě výskytu klíšťat. Tj. vhodným oblečením pro pobyt v lese apod. Po návratu z lesa je správné se ihned prohlédnout, neboť čím kratší je doba přisátí klíštěte, tím menší je pravděpodobnost přenosu nákazy.
  • Jak správně vyndat klíště?
    Tento jednoduchý úkon je opředen mnoha pověrami. Není třeba se ničeho bát, hlavní je včasnost (viz výše). Mně se nejlépe osvědčil kousek fáče smočený ve vodě, který namydlím a krouživými pohyby (jedno zda ve směru, či proti směru hodinových ručiček) klíště po chvíli uvolním. Postižené místo je vhodné opláchnout vodou a postříkat desinfekcí. Nevhodné jsou pro vyndání klíštěte prostředky na bázi olejů nebo krémů. Infekcionisté doporučují raději klíště vykývat pomocí kleštiček k tomuto účelu prodávaným. Tento způsob je jistě nejšetrnější, ale záleží na vaší trpělivosti a spolupráci dítěte.
  1. Boreliosa – projevuje se zarudnutím místa, kde bylo klíště přisáto. Toto zarudnutí je poměrně velké, červené, může od středu blednout. Nelze zaměňovat s běžnou zánětlivou reakcí po klíštěti, kde zarudnutí je v průměru 1-2 cm. Boreliosa se léčí antibiotiky. Nabírat protilátky –  tj. přesvědčit se krevními testy, zda člověk prodělal nebo prodělává boreliovou infekci je možné nejdříve za 6 týdnů po přisátí klíštěte. Proti boreliose nelze člověka očkovat.
  2. Klíšťová meningoencefalitida – projevuje se jako běžné virové onemocnění s bolestí kloubů, svalů, teplotou apod. Tyto příznaky mohou krátce ustoupit a po několika dnech se přihlásí znovu s mnohem větší intenzitou a velkou bolestí hlavy. Dítě je nutno léčit v nemocnici. Proti tomuto onemocnění je možné očkovat děti i dospělé. Vhodná doba pro očkování jsou zimní měsíce /prosinec, leden, únor/.Více v kapitole očkování

 


 

Klíšťata- Zásady prevence

 

Děti se mohou před klíšťaty chránit podobně jako dospělí, ale například u repelentů musíme dbát na to, abychom s nimi nenadělali více škody než užitku. Děti také mnohem více než dospělí milují vlhkou vysokou trávu, která je pro klíšťata pravým rájem.

  1. Zjistěte si aktuální aktivitu klíšťat – například na stránkách Ministerstva zdravotnictví si můžete zjistit, jak velké hrozí riziko napadení klíštětem v závislosti na aktuálním počasí. Připojen je i krátký komentář s doporučením.
  2. Vyhýbejte se rizikovým místům – bujný porost vegetace, ve kterém se dobře drží vlhkost, to je ideální útočiště klíšťat. Mějte děti pod dohledem a snažte se, aby si nehrály ve vysoké trávě, odkud si nejsnadněji přinesou nezvaného návštěvníka.
  3. Proměňte svou zahradu v bezpečnou zónu – klíšťata už se vyskytují i na zahradách, dokonce i ve městech. Nejraději však mají zahrady neudržované, zarostlé vysokou trávou a plné tlejících odumřelých rostlin. Proto na své zahradě udržujte krátký trávník a posekanou trávu nenechávejte ležet na zemi.
  4. Správně děti oblékněte – při procházce do lesa nebo do přírody, kde je výskyt klíšťat pravděpodobný, by děti měly mít vyšší boty, nohavice zastrčené dovnitř bot a dlouhé rukávy.
  5. Použijte správný repelent k odpuzení klíšťat – repelenty nakupujte nejlépe v lékárně, kde by vám měli podat podrobné informace o složení výrobku, jeho správném použití i o tom, zda je vhodný pro děti. Nezapomeňte, že přírodní repelenty / odvar z hřebíčku , levandulový extract , citronová tráva , sojový olej/jsou obecně méně účinné než repelenty chemické a je nutné je aplikovat častěji.  Komerčně dostuponý prostředek pro minina Diffuzil repellent baby od 6ti měsíců
  6. Po návratu domů dítě vždy prohlédněte – po každém návratu z procházky by měla následovat prohlídka celého těla. Čím dříve klíště najdeme a vytáhneme, tím menší je riziko přenosu infekce.
  7. Nechte děti očkovat – vhodné očkovat proti klíšťové encefalitidě  cca od 3 let věku. Vakcína je od roku věku, ale vždy spíše přemýšlet o sobě . Pro dospělé a staré lidi zejména je nebezpečí násobně větší.

 


 

Opalovací krémy pro děti

 

Chemické filtry jsou organické sloučeniny, které se absorbují do pokožky a zde pohlcují UV záření. Kůži chrání před sluncem chemickou reakcí – přeměnou UV záření na teplo. Do této skupiny patří většina UV filtrů, které najdeme v opalovacích prostředcích. Dělí se do několika skupin (v závorce uvedu vždy příklad) – paraaminobenzoáty (PABA), benzofenony (benzophenone-3), deriváty kafru (Camphor Benzalkonium Metholsulfate), cinnamáty (octocrylene), dibenzoylmethany (Butyl methoxydibenzoyl Methane), salicyláty (homosalate) a benzimidazoly (Drometrizole Trisoloxane).

  • Tyto chemické filtry často vyvolávají alergické reakce To hrozí zejména u starších typů chemických filtrů, které mají nižší fotostabilitu (to znamená pokles absorpce do kůže a ztráta fotoprotekce). K takovým patří například uvedená PABA (kyselina paraaminobenzoová), která se již dnes nepoužívá – byla právě pro tyto vlastnosti zakázána.
  • U zmíněných starších druhů organických filtrů hrozilo, že se vstřebaly i do krevního oběhu, kde ovlivňovaly hladinu pohlavních hormonů. Odborníci při jedné studii zjistili, že chemické filtry jsou hormonálně aktivní (při testech byly odhaleny aktivní estrogeny u 8 z 9 filtrů a antiandrogenní účinky negativně ovlivňující hormonální rovnováhu především u mužů u 2 z 8).
  • Nejvíce rizikové jsou benzofenony a dále salicyláty, některé deriváty kafru, para-aminobenzoáty a avobenzon. Dalším nedostatkem může být to, jsou na světle často nestabilní (stejně jako po působení zvýšené teploty).
  • Výrobci se snaží používat vhodnější chemické filtry, kde toto neplatí (či platí v omezené míře). Proto uvedu některé z těchto novějších, spolehlivějších filtrů pro lepší orientaci – Mexoryl SX (Terephthalylidene Dicamphor Sulfonic Acid, Mexoryl XL (Drometrizole Trisiloxane), Tinosorb S (BisEthylhexyloxyphenol Methoxyphenyl Triazine), etylhexyl triazon (Ethylhexyl Triazone) nebo sodná sůl bisdisulizolu (Disodium Phenyl Dibenzimidazole Tetrasulfonate). Dá se tedy říci, že s postupným vývojem a pod neustálou kontrolou různých institucí stoupá u těchto filtrů i jejich bezpečnost a snášenlivost.

Minerální (fyzikální či anorganické) filtry. Tyto filtry působí na odlišném principu. Obsahují totiž minerály titanu a zinku, tedy oxid titaničitý a oxid zinečnatý. Mechanismus jejich působení je čistě fyzikální: jemné částečky pigmentů vytvoří na pokožce tenkou vrstvu, která jako štít odráží nebezpečné záření. Tím vytvářejí UV bariéru na pokožce a zabraňují pronikání slunečním paprsků dovnitř. UV záření je odcloněno zrcadlovým efektem.

  •  K nevýhodám patří bílá stopa po nanesení a horší roztírání. K výhodám patří, že jsou vysoce kompatibilní s pokožkou – jsou vhodné i pro dětskou nebo citlivou dospělou pleť. Jsou voděodolné a působí hned po rozetření. Rovněž nemohou pokožku alergizovat. Minerální filtry jsou buď přírodní nebo vyrobené z hledislka účinku a bezpečnosti  u nich není rozdílu

U mne jistě budou časem vzorky Avene a Daylong

  • Filtr oxid zinečnatý, je ovšem ještě super – jako zatím jediný z kosmetických filtrů odráží dokonce celé spektrum UVA i UVB záření.
  • Někdy se u minerálních filtrů setkáváme s tvrzením, že obsahují tzv. nanočástice. Z chemického hlediska jde stále o stejné minerální látky, nejčastěji oxid titaničitý. Jen jsou rozmělněné na částice o velikostech v řádu nanometrů (miliontiny milimetru). Díky snižování rozměrů těchto částic je možné do opalovacího krému dát více UV filtru, aniž by zanechával bílé skvrny na pokožce spotřebitele.
  • Nebezpečí by v jejich případě mohlo hrozit, jestliže přijdou nanočástice do kontaktu s živými buňkami pokožky, kterým by mohly narušovat strukturu. K tomu by ovšem podle posledních zjištění nemělo dojít – filtr zůstává na neživé zrohovatělé vrstvě pokožky, neproniká hlouběji k živým buňkám. Proto je třeba vyvarovat se tomu, aby se filtry s částicemi nedostaly do čerstvých ranek na pokožce. V kostce se dá tedy říci, že zdravotní rizika používání přípravků s nanočásticemi jsou stále menší než rizika plynoucí ze spálení pokožky od slunce. Nicméně to, že výrobek obsahuje nanočástice, by mělo být uvedeno na obalu.